Každé ráno za svítání
v našem parku zpívá kos.
Černé peří kosům sluší
stejně jako žlutý nos.
Touto básničkou jsme začali povídání o černé barvě. Když jsme se ve školce sešli v černém oblečení, zjistili jsme, že černá barva není tak smutná, jak by se někomu mohlo zdát, ale že je spíš elegantní a slušivá. Děti tvrdily, že se jim černá líbí. Po prohlédnutí všech donesených černých předmětů jsme si opět jejich názvy vytleskali a pak si vysvětlili různá slovní spojení jako např. černý jako bota nebo tma jako v pytli. Řekli jsme si, že černá kočka, která přeběhne přes cestu nepřináší smůlu, ale že je to jenom pověra. Černé barvy jsme také využili k výchově sociálního cítění u dětí, když si mohly se zavázanýma očima vyzkoušet, jak vidí svět kolem sebe nevidomý člověk a tím následně zjistily, že potřebuje kamaráda, který by mu pomáhal. Při výtvarném tvoření si děti užily kouzlení s voskovkami a vodovkami. Nejprve nakreslily voskovkou hvězdy a měsíc. Když pak svůj obrázek přemalovaly černou vodovkou, kouzlo bylo na světě.
Více fotografií najdete ZDE